Jak vznikl
– okolnosti (požár)
21. srpna 1862 – sestaveno provolání a zápis prvních členů
24. srpna 1862 – první schůze a ustavení výboru spolku
– na dalších schůzích usneseno pojmenovat spolek po F.J. Rubešovi
24. června 1863 – schváleny stanovy zpěváckého spolku RUBEŠ
4. června 1864 – Slavnostní svěcení praporu v kostele NPM.
1862 založena občanská záložna, úplně první vklad učinit spolek Rubeš a to 53 zlatých, což byl výnos sbírky na stavbu Národního divadla.
V roce 2022 si připomněli 150. výročí založení pěveckého sboru Rubeš. Je to už úctyhodná řádka let, po kterou soubor ve Skutči působí a proto si dovolujeme předložit Vám malý výčet zajímavých mezníků z 1. století jeho činnosti.
Zpěvácký spolek Rubeš, jak znělo jeho původní jméno, vznikl v době po vydání tzv. říjnového diplomu v roce 1860. Tento dokument, jímž se císař František Josef I. zřekl absolutismu, přislíbil mimo jiné respektování historického práva jednotlivých zemí monarchie a zavedení základních občanských svobod. V českém národě se zvedla vlna vlasteneckého nadšení, která se projevila zakládáním četných spolků – a právě zpěvácké spolky byly jedněmi z prvních.
7. srpna 1862 zavítal do Skutče nově zvolený poslanec pro Český sněm Alois Vojtěch Šembera, rodák z Vysokého Mýta, český buditel, kulturní historik a profesor české řeči a literatury na vídeňské univerzitě. Účelem jeho návštěvy ve městě bylo seznámení se s voliči v obvodu, který má zastupovat. Po besedě s občany města na radnici byl pozván tehdejším děkanem Josefem Kopeckým k posezení v klidu děkanské zahrady. Po pohoštění mu zazpívali zpěváci kostelního kůru společně se několika studenty pro tuto příležitost secvičený výstup. Pan poslanec byl mile překvapen, pozval zpěváky blíže k sobě a na závěr tohoto setkání pronesl přípitek: „Nechť žije budoucí zpěvácký spolek skutečský!“
Od slov nebylo daleko k činu. Již 21.srpna téhož roku obcházeli studenti Skuteč dům od domu s tímto provoláním: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti – V naší milé vlasti, nejen po městech, nýbrž i ve vesnicích, bujaře zpěvácké spolky se zakládají a rozkvétají. Že zpěvácké spolky mohutně na vývin ducha národního k šlechtění srdce a povznesení mysle působí, leží na snadě. By i zdejší město za ostatními pozadu nestálo, nýbrž též k probuzení života národního a společenského přispělo, jest nanejvýš žádoucno, aby i v městě našem zpěvácký spolek v život vstoupil. Kdo si tedy přeje, buď přispívajícím neb účinkujícím údem zdejšího zpěváckého spolku se státi, nechť jméno své na tuto listinu podpíše. Den všeobecné schůzky udá se později. – Psáno dne 21. srpna 1862.“
Pod toto provolání se podepsalo 68 aktivních zpěváků a 35 členů přispívajících. O tři dny později se konala první schůze, na níž vznikl prozatímní výbor spolku. Předsedou byl zvolen lékař Antonín Hlinecký, místopředsedou notář Rupert Šnaidr, ředitelem soudní aktuár František Poláček, místoředitelem učitel Petr Král ze Žďárce, tajemníkem skutečský kaplan František Kopiště a pokladníkem druhý skutečský kaplan Jan Vlach. Funkce listovního se ujal učitel František Štirský a jako obřadník působil měšťan Josef Jehlička.
Účinkující členové se scházeli k nácviku skladeb 4 hodiny týdně. Vedením nácviku byl pověřen Petr Král a za to mu příslušelo 5 zlatých měsíčně a každý člen spolku, vyjma těch nemajetných, mu byl povinen přispívat ještě 15 krejcarů.
Další snahou bylo získat úřední schválení pro spolkovou činnost. Za vzor tehdy posloužily stanovy pražského spolku Hlahol. Po úpravách byly schváleny okresním úřadem dne 24.6.1863 stanovy Zpěváckého spolku Rubeš ve Skutči. Krátce nato bylo zvoleno nové, již řádné, vedení spolku a jeho předsedou se stal Jan Vlach. Za patrona byl jednomyslně zvolen A.V.Šembera, který dal ke vzniku spolku první impuls. Zkoušky probíhaly i nadále 4x týdně, nyní byly rozděleny podle jednotlivých hlasů a podle délky působení ve sboru.
4. června 1864 byl slavnostně vysvěcen spolkový prapor. Sestával z červené, bílé a modré vlněné látky, na jedné straně jej zdobil tehdy užívaný městský znak (půlený bílo-černý štít) a na druhé straně stálo velkými písmeny napsáno RUBEŠ. Po skončení církevních obřadů přistoupili kmotři a při pronášení hesel „Láska k Bohu“ – „Láska k vlasti“ – „Láska ke zpěvu“ přitloukali hřebíky do tyče praporu. Ženský sbor při tom zazpíval píseň Vzpomeň ó Královno milá.
Až do konce roku 1864 byla vedena pamětní kniha. O další činnosti spolku toho není mnoho známo. Podle ústního podání (pozor informaco o nečinosti viz časopis Jitřenka 1899, pozn. L.A.) v té době až do roku 1900 vystupoval spolek jen příležitostně. Členové působili jako zpěváci chrámového kůru a snad z podnětu jeho ředitele bylo posíláno každoroční hlášení o činnosti okresnímu úřadu, aby spolek úplně nezanikl.
Dne 21. ledna roku 1900 byla z podnětu cukráře F.L.Holého svolána valná schůze zpěváckého spolku, jejímž cílem mělo být obnovení činnosti. Došlo ke zvolení nových funkcionářů spolku v čele s předsedou notářem Janem Gregorou. Rubeš s pomocí studentů uspořádal večírek k poctě 50. výročí úmrtí V.J.Tomáška, v roce 1903 účinkoval při slavnosti k uctění památky spisovatele a humoristy F.J. Rubeše. Počáteční nadšení ze znovuobnovené činnosti však ochabovalo a proto byl přijat podnět pánů Chrousta a Konečného k založení hudebního odboru spolku Rubeš. Za spolkové peníze uložené v záložně byly nakoupeny nástroje a Rubeš se stal nejčinnějším spolkem ve Skutči. 1. listopadu 1906 byl jmenován čestným členem Rubeše Ph.Mr. Adolf Fiedler, tehdejší předseda, který se o rozkvět spolku velkou měrou zasloužil a podporoval jej i finančně. Čestnými členy se stali také zakladatelé hudebního odboru Josef Chroust a Jan Konečný a dirigent hudby Jindřich Havel.
V roce 1909 měl orchestr již 47 členů a o tři roky později přecházel od komorního repertoáru k nácviku velkých orchestrálních děl Bedřicha Smetany v počtu 60 hudebníků.
Období 1. světové války zasáhlo do slibného rozvoje a činnosti spolku Rubeš velice neblaze. Řada členů narukovala a proto veškeré aktivity ve válečných letech utichly. Teprve v roce 1918, kdy bylo propuštěno z vojska několik členů Rubeše, se začala pěvecká a hudební činnost znovu probouzet a prvním veřejným vystoupením byla účast na slavnostech vzniku samostatné republiky 28.října 1918. O rok později Rubeš pořádal dudáckou besedu pod vedením univerzitního profesora a zakladatele moderní české etnografie Čeňka Zíbrta.
V období let 1920 – 1922 spolková činnost Rubeše znovu značně ochabla, podle tehdejšího jednatele Stanislava Samka zejména kvůli nedbalosti členstva při docházení na zkoušky a také osobním a politickým sporům.
V roce 1926 byl pořádán koncert a vzpomínková oslava B.V.Konečného. Ve zprávě k valné hromadě si však můžeme přečíst: „poslední podnik nás přesvědčil o tom, že ve Skutči pro hudbu a zpěv není vůbec pochopení, že bude lépe koncertů vůbec nepořádati a omeziti se jen na přátelské večírky hudebně – literární s Občanskou besedou. Mužský sbor byl tak slabý, že na jediném (slabě navštíveném) koncertu nemohl míti ani samostatné číslo“. Na koncertu pořádaném 9.června 1927 byla účast posluchačstva tak slabá, že když byli všichni účinkující na pódiu, zůstalo v sále jen několik posluchačů. Větší úspěch zaznamenal pouze koncert barytonisty Národního divadla v Praze B. Soběského a jeho manželky Boženy, klavírní virtuosky, s doplňkovými čísly v podání Rubeše.
Na počátku třicátých let vzešel od ředitele chrámového kůru J. Tesaříka návrh, aby se Rubeš pokusil o provedení Prodané nevěsty. Pro tento účel byly opatřeny noty, pilně se zkoušelo – až se zjistilo, že na provedení celé opery není dostatek financí. Kompromisem byl koncert z již nacvičených výstupů, provedený 27.dubna 1932. Neúspěch s uvedením opery, hospodářská krize i odchod některých velmi aktivních členů nepříznivě působily na aktivitu spolku. Další oživení činnosti přišlo po roce 1937 zejména aktivitou dirigenta Ladislava Kasala, který vedle řízení mužského i ženského sboru utvořil pro komorní zpěv uskupení NESPĚVOK (Nezávislé skutečské pěvecké okteto).Rubeš v této době účinkoval v hudebních číslech divadelních her nastudovaných Družstvem divadelních ochotníků ve Skutči.
10.října 1940 se konala mimořádná slavnostní valná hromada spolku, na níž byl jednomyslně schválen návrh zvolit hudebního skladatele Vítězslava Nováka, jenž v tomto roce slavil 70. narozeniny, čestným členem Rubeše (mimoto byl V. Novák 1. prosince téhož roku jmenován čestným občanem města Skuteč). V následujícím roce se Rubeš zapojil svými koncerty do celonárodních oslav 100. výročí narození Antonína Dvořáka a 150. výročí úmrtí W.A.Mozarta.
Po roce 1942 vystupoval Rubeš jen příležitostně, zejména na pohřbech. K obnovení činnosti směřovaly snahy různých členů již od konce války, ale teprve v roce 1949 byly korunovány úspěchem – spolu s pěveckým uskupením se pod hlavičkou Rubeše sešel i orchestr o 35 členech.
V padesátých letech prožíval spolek velice činorodé období. V dubnu 1950 Rubeš účinkoval na vzpomínkovém večeru k 100. výročí úmrtí V.J.Tomáška. Sál sokolovny byl po dlouhé době opět plně vyprodán. Ve spolupráci s muzejním spolkem byla uspořádána také malá vzpomínka u skladatelova rodného domku. Při slavnostním otevření Památníku Vítězslava Nováka 17.7.1955 účinkoval vedle jiných umělců i mužský a smíšený sbor Rubeše.
V této době spolek Rubeš převzal zodpovědnost za pořádání i jiných než vlastních koncertů. Tak vznikly Skutečské hudební večery, které se setkávaly s mimořádným zájmem posluchačů a často bývaly vyprodány už v předprodeji. Zvláště Rok české hudby 1954 byl v tomto směru mimořádný, neboť zde v lednu koncertovali spolu s Rubešem sólisté opery Národního divadla v Praze Miloslava Fidlerová a Ivo Žídek, k velké spokojenosti hostujících umělců i posluchačů.
V rámci Skutečských hudebních večerů také nastudoval sbormistr Rubeše pan Karel Klikar se sborem osmileté dívčí školy dětskou operu Viléma Prokopa Mlejnka Koza Dereza. Toto vystoupení se dočkalo 11 repríz.
V září téhož roku ve Skutči koncertovalo již mezinárodně uznávané Smetanovo kvarteto. Úspěch večera byl mimořádný a spokojení umělci dávali Skuteč za příklad pěstování kulturnosti při rozhovorech pro místní i zahraniční tisk.
V druhé polovině padesátých let dochází kvůli malicherným sporům k postupnému rozkladu orchestru Rubeše. Pěvecký sbor je ovšem v tomto období hodnocen jako jeden z nejlepších v kraji, v jeho rámci se tvoří i různá menší uskupení a má také své sólisty. V roce 1957 je zahájena spolupráce Rubeše s Československým rozhlasem Hradec Králové.
V roce 1960 se stala Skuteč prvním místem konání Oblastních slavnosti písní za účasti sborů z okresů Hlinsko, Chotěboř a Polička. Slavnost probíhala ve všech třech okresech, ale pouze v případě Skutče nebylo dějištěm okresní město a akce zde proběhla za největší účasti posluchačstva.
V roce 1962 oslavil pěvecký sbor Rubeš pod vedením pan Karla Klikara 100. výročí svého založení. 19. května na slavnostním koncertu přednesl pestrý program, ve kterém nechyběly skladby V.J.Tomáška a V.Nováka ani dřívějších dirigentů Rubeše Th. Kössla a J.K.Zástěry.
Koncert se vydařil i díky spolupráci s s klavíristy dr.Bastlem a dr. Fryčem, kteří dojížděli na zkoušky se sborem až z Pardubic a zcela zdarma. Po koncertu dostal Rubeš řadu blahopřání, mimo jiné i od paní Marie Novákové, vdovy po Vítězslavu Novákovi, od Smetanova kvarteta, od prof.J.Kl.Zástěry a mnoha dalších. Oslavy vyvrcholily 24.listopadu Okresní slavností písní, která se při příležitosti výročí Rubeše konala ve Skutči za účasti zhruba 300 pěvců a hudebníků z celého Chrudimska.
Na závěr bychom chtěli citovat zápis z Pamětní knihy Rubeše, který dokládá nadšení, se kterým přistupovali jeho členové ke své spolkové práci:
„ Ukázněnost sboru se projevila jedinečným způsobem u příležitosti vystoupení sboru při výroční konferenci Klubu (míněn Klub pracujících Skuteč – pozn.aut.) 19.12.1962. Ač byl předvánoční týden, přišly všechny členky; ač televize vysílala hokejové utkání Československa proti kanadskému mužstvu, přišli všichni muži. Proto se také dobře a s chutí zpívalo.“