Zápis z 9. června 1927:
Poslední zkušenost z koncertu nás učí, že koncerty u nás nelze pro naprostou netečnost obecenstva pořádat. Uvažuje se jen o hraní si sami pro sebe a přípravě na nějaký členský večírek. Zpěv by se cvičil až po prázdninách.
Po koncertě 8. prosince 1927 však následuje zápis, který chválí výbornou atmosféru plného sálu. Sbor zpíval společně se sólistou opery Národního divadla Bohumilem Soběským (barytonistou). Tento vynikající zpěvák a pozdější profesor zpěvu brněnské konzervatoře výkony členů souboru velmi pochválil. Současně s ním zde vystupovala jeho manželka Božena, virtuoska hry na klavír.
Složení vedení sboru v roce 1932:
předseda: Ph.Mg. A. Fiedler
místopředseda: pan Müllerová
dirigent: Augustin Hudrlík
místodirigent: František Jiráň
pokladník: Bořivoj Štěpánek
archivář: Jan Hradecký
hospodář: František Růžička
jednatel: Josef Chroust
členové výboru: Rudolf Müller
Jaroslav Čihák
Josef Gruber
Emanuel Zvěřina
František Morkes
Emilie Letošníková
Náhradníci: Dr. A. Vinkler
Ed. Kurs
Revidenti: Josef Polák
Jan Těšitel
Smutnou zkušenost sbor učinil, když se snažil nacvičit Prodanou nevěstu. Více než dva roky zkoušek vyústilo nakonec v koncert výňatků z této opery a jednatelská zpráva z roku 1933 k tomu poznamenává:
Pořádat věci takového rozsahu není možné, byť i mezi námi byly síly vynikající, jež klasickou věc obsáhnou, nicméně jest nás více, kteří když věc provésti nemohou, neradi ji dělají a jejich nechť působí na druhé a vidíme, život v Rubeši skoro uhynul. My jsme chodili do Rubeše rádi, protože jsme v denním našem životě pookřáli a se pobavili a zpěvem lehkého, snadno pochopitelného slohu pobavili i ty přátele, kteří sem jdou s námi. My nejsme spolkem, který chce vydělávat, my nejsme spolkem pro zábavu širší veřejnosti. A to prosím nechť budoucí výbor při další práci vezme v úvahu.
Pravidelné zkoušky se v polovině třicátých let konaly pro mužský sbor v pondělí, pro ženský a smíšený ve středu a hudební odbor zkoušel ve čtvrtek.
Povzdech z roku 1937:
V dnešní době je přímo bolestné podívat se po řadách naší mládeže. To nejsou ti z roku šedesátého (míněno 1862), kteří stáli vždy na prvém místě v kulturním podnikání. Jsme sice o 70 let vpředu, doba je jiná, zpívá se, avšak co zavadí o váš sluch, je jen nějaká otřepaná „šlágr“. Tento úpadek je u nás žalostný. Tolik studentů je ve Skutči! Více než v letech šedesátých, desetkrát více, ale v Rubeši marně bychom hledali jen jediného. Uvědomí si tuto nesporně národní povinnost ke spolku s minulostí tak bohatou, jednomu z nejstarších v Čechách, naše studentstvo?
Zajímavá reakce na začátek německé okupace – zápis z 11. dubna 1940:
V nových poměrech začali jsme pracovat (alespoň jsme se snažili pracovat tím intenzivněji. Pochopili jsme, že nastává doba, kdy je nutno život duši národa, vyčerpanou tolika zkouškami a českým zpěvem a českou hudbou posilovati všechny vrstvy našeho občanstva k další činorodé práci.
Těžká doba semkla českou společnost a na činnosti sboru se to projevilo větší účastí ve zkouškách i na samotných vystoupeních. Např. na Smetanovském večeru 4. dubna 1940 vystoupil Rubeš dle poznámky jednatele „v dosud nevídané síle 36 dam a 42 pánů“.
Valná hromada z 30. listopadu 1948 konstatuje, že u členů sboru není o činnost zájem. Selhaly i pokusy založit alespoň „dvanáctku“. Sbormistr (M. Pečenka) už neví, co by se mělo dělat, aby se vzbudil zájem. Navržena nová kandidátka, kde je na místo sbormistra zvolen pan Karel Klikar. Poté nastala v historii Rubeše nevídaná éra.
Na valné hromadě 23. února 1950 byl vážně projednáván návrh Jindřicha Havla, aby Pěvecký a hudební spolek „Rubeš“ převzal nový název „Tomášek“ a jméno po slavném spisovateli aby převzalo Družstvo divadelních ochotníků. S ohledem na tradici tento návrh nebyl přijat.